Turecko "ššš ššš"

8. září 2019 v 23:15 | Helga |  Humoresky
Rodinnou dovolenou jsme strávili v Turecku. V resortu. Párkrát už jsme se v takovém resortu ocitli, ale to byly menší hotely, komornější. To co jsme navštívili letos, byl resort s velkým R. Ve stylu nakrmte mě, pobavte mě, přivezte mi k nosu celé Turecko. V areálu se nacházela babka pečící placky, turecké trhy, dokonce i jeden derviš se nám tam asi na deset minut zatočil. Ale to my ne, my jsme opustili areál hotelu a jeli poznávat krásy Turecka. Když jsme odjížděli, pár hotelových hostů se pokřižovalo a podle víry a národnosti následně provedlo pár rituálů proti uřknutí a jiným nepříjemnostem. Překvapující je počet Rusů trávících dovolenou v této oblasti, všichni trhovci na nás volali rusky a já nepaňemaju. Kvítek i Zora si rozšířili slovní zásobu o typické smlouvací fráze "its too much" (to je moc), "are you kidding me" (děláte si ze mě prdel), it´s just piece of plastic (je to jenom kus plastu) "its just a copy" (je to jenom kopie). Každá koupě opasku či slunečních brýlí byla jedno velké divadelní představení plné křiku, odcházení a přicházení, přetahování, podávání si rukou. Nadávám, že je to tam předražený kvůli ruským turistům.

Něco mi děsně smrdí vedle postele, jak kdyby tam někdo nechal hodně starý ponožky. Stopovacím pročenicháním celého pokoje objevuju původ. Podlaha. Prostě smrdí a nejvíc vedle mojí půlky postele. Další den pantomimou předvádím uklízečce, že má vytřít, hýbu rukama ze strany na stranu, dělám "ššš ššš" jakože citoslovce šoupání hadru po podlaze, to musí pochopit a ukazuju na podlahu. Ona kýve, směje se, vezme bakšiš a zmizí.

Jedeme do jeskyně Beldibi, kde měly být kresby pravěkých lidí. Říkám Zdendovi, že raději přibalím mikiny aby nás nepřekvapil chlad v jeskyni. Takže táhneme batohy, pití, mikiny, dojdeme k jeskyni a zjistíme, že jeskyně v šedesátých letech spadla a za plexisklem z velké dálky na skále vidíme pár kreseb. "Tak ty mikiny asi potřebovat nebudeme" říkám zklamaně Zdendovi a zrakem přelétnu přes protažené obličeje zpocených dětí. Blíží se poledne, teplota vzduchu 38 stupňů, vítr 0m/s. Jedeme do Antalye. Je to moc pěkné město s historickým centrem a Hadrianovou bránou, je sice vedro, ale lemujeme chůzí stíny budov, dáme to.

Další den zjišťuju, že smrad vedle mé postele nepřestal, volám uklízečku, následuje zase divadlo "ššš ššš" tentokrát do toho dávám všechno, klečím na zemi, vytírám virtuálním hadrem jak o život. Směje se, kýve, bakšiš už nedostává páč nevykonala nic ještě, tak ať se snaží.

Nastal čas na malý fekální odstavec. Jedeme se zchladit do hor, je tam národní park a zbytky antického města, a opět jedna Hadrianova brána, teplota je zde v horách trochu nižší asi tak kolem třiceti, takže to v klidu projdeme, žasneme a jedeme zpět.




U výjezdu z národního parku jsou turecké záchody, Kvítek vítězoslavně vychází z kabinky a hrdě popisuje detaily prvního použití tureckého záchodu v životě. Zběžně ho prohlédnu, jestli nemá někde něco nalepeného. Zdenda prohlašuje, že na turecký záchod by člověk měl mít namontovaný blatníky aby se nevošplouch. Oponuji mu že sraní v dřepu je velmi zdravé a zabraňuje hemeroidům. Naše vysoce intelektuální rozbory způsobu vylučování jsou nedílnou součástí našeho života a z každé dovolené si přivezeme nějakou pěknou příhodu. Ba, jedná se o hloupý a pokleslý zvyk něco vypovídající o výši našeho IQ, ale co už. Kakal každej a kdo tvrdí že ne, ten kaká dodnes. Jsme zpátky. Kvítek má střevní problém. Jde z večeře napřed na pokoj a my se podivujeme, proč je na zemi nakapaná zmrzlina, pak si s děsem v očích uvědomíme, že si dal ale vanilkovou, nikoli čokoládovou. Než dojdeme na pokoj, je vymalováno, všechny 4 ručníky, záchod, koupelna, podlaha, cesta k balkonu kam hodil svoje kontaminované boty. A to vše stihnul za 3 minuty. Vytíráme, pereme, otíráme, nedýcháme, oplachujeme a detoxikujeme celý pokoj. Turecká zajímavost. Neexistují násady na košťata ani násady na mopy. Uklízečky v předklonu šmrdlají "zmrzlinu" z chodby proutěným krátkým koštětem bez násady. Mopy neznají a když už jsme nějaký viděli v akci, tak zase bez násady, kopají do něj nohami. Už nevnímám smrad vedle mé postele, protože je přehlušen a začínám chápat, že všechna ta moje pantomima byla úplně naprd, protože oni prostě nevytírají.

Paráda, na cestu zpět jsem střevní problém od Kvítka dostala já. Jsem velmi ráda, když dorazíme domů bez nehody.. včetně té letecké.

Dovolená skončila, jdu s Kvítkem do Tchiba pro kafe. Zaujmou nás tam hračky pro kočky. Říkám Kvítkovi, že jsou sice pěkný, ale 300 za takovou malou myšku nedám. "Je to tu předražený kvůli těm Rusákům, viď mami."

Takže tak.

Dovoleným zdar a jestli někdo znáte nějakýho Turka, tak ho můžete překvapit názornou ukázkou koštěte či mopu s násadou, jistě bude nadšen.

Vaše
Helga

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 9. září 2019 v 7:43 | Reagovat

Mě Turecko nikdy nelákalo, kromě Pamukkale, tak teď možná vím proč a Rusáci jsou všude.

2 Mamanakolunga Mamanakolunga | Web | 9. září 2019 v 15:54 | Reagovat

To zní jako zajímavá zkušenost, někdy bych chtěla do Turecka se podívat :)

3 Helga Helga | E-mail | Web | 9. září 2019 v 21:06 | Reagovat

je tam spousta pěkných míst, ale všechny jsou dost daleko ve vnitrozemí vč. pamukkale skoro nám přišlo, že nedokáží využít těch krás které tam mají, čekala bych například v horách v muzeu nějaké zajímavé archeologické nálezy, a mají tam místo toho asi dvacet vycpaných zvířat a konec, v Řecku jsou na ty antický památky mnohem hrdější a mají hezčí moře :-). Rusáci no comment :-?

[2]: je tam pěkně, ale Řecko nám to nepřebilo, to je prostě top

4 Silwiniel Silwiniel | Web | 10. září 2019 v 13:55 | Reagovat

Můj manžel učí na univerzitě Turky, občas s nimi jde i na pivo, tak mu řeknu, ať se jich zeptá, jestli znají mop nebo hadr :D. Stejně nechápu, proč se lidi mají potřebu na dovolené mučit vedrem a střevními problémy :D. Já raději jezdím do chladných končin...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama