Letuška Helga

21. května 2018 v 22:22 | Helga |  Humoresky
Když mi bylo osmnáct, odcestovala jsem do Německa dělat Au-pair do malé vesnice mezi Kolínem nad Rýnem a Bonnem. Rodina byla skvělá a protože sama matka byla kdysi au-pair v Americe, chovala se ke mně ne jako k zaměstnanci, ale jako ke členovi rodiny. Dokonce mi uspořádali oslavu narozenin na kterou snad přišlo nejvíc lidí za celý můj život. Byl to skvělý rok plný nových zážitků, zkušeností ale i slz a kulturního šoku, pokaždé když jsem se vracela zpátky do Čech. Německou rodinu jsem měla jako velký vzor a dodnes v sobě nesu spoustu návyků z té doby. Kdybych tam neodjela, byla bych zaprdlá úzkoprsá čecháčkovská mamina. Najednou jsem si začala uvědomovat, ty malé a velké rozdíly mezi námi a jimi. Naučila jsem se tam sprchovat ráno, používat látkové tašky a dávat salámy do úzkých plastových dóz, které se skládají na sebe (téměř zlomový okamžik v životě) a pochytila tam i trochu něco o výchově dětí. A hlavně setřásla jsem takové to naše "čecháčkovství", "jsem pupek světa", "všude dobře doma nejlíp" a "není nad knedlíky" móresy.

Matka od rodiny byla letuškou a mě se to tehdy hrozně líbilo. Vozila exotické ovoce, z Ameriky dovezla vždycky bagely a rodina měla samozřejmě výhodné letenky, takže všude visely fotky z dalekých cest. Po Německu jsem se ještě přesunula na půl roku do Londýna, ale okamžitě po návratu už jsem odesílala životopis do ČSA. Sice neprobíhaly žádné nábory, ale prostě jsem to zkusila. Zanedlouho mi někdo volal, že mají mimořádný nábor na doplnění stavu a já zajásala! Prvním kolem jsem prošla, i podřadné vážení a měření proběhlo bez problému.. to byly časy.. ještě jsem se vešla s mým BMI do normy. (pauza na utření slz).

Další kolo byla fyzická zdatnost, musela jsem přeskočit přes kozu a uplavat půl bazénu pod vodou, bylo toho víc, ale tohle mi utkvělo. To mi tak připomíná školní poznámku kolegyně Sabriny: " O přestávce vytáhla kozu a všichni přes ni skákali". Otec odepsal učitelce: "Zas tak velký je nemá". Další kolo byla kompletní zdravotní prohlídka a psychotesty. A nastal problém. Neprošla jsem psychotesty! Byly tam otázky jestli mě třeba přitahují divní lidé a jestli se ráda dívám do ohně. Napsala jsem popravdě že jo, ale naštěstí na tomhle jsem nepohořela. Letušku zřejmě smějí přitahovat úchylové, může pro radost podpálit letadlo, ale nesmí mít špatnou paměť. A tu já měla - diagnóza: špatná krátkodobá paměť. Tak tohle ne, kvůli blbé paměti přece nepřijdu o místo. Nastal tvrdý tréning.

K radosti mé malé sestry Eleny jsme pětkrát denně hrály pexeso, čímž mi dopomohla k úspěšnému zopakování psychotestu a přijali mě. Helga je letuška, usínala jsem s úsměvem, a už jsem se těšila, až následující den dám výpověď v bance (kam jsem mezitím nastoupila). Za týden jsem měla jít podepsat smlouvu do ČSA. Bylo 11.9. 2001, byla jsem po noční směně v bance a odpoledne jsem se hrabala z postele. Vidím v televizi divné záběry letadel bourajících do mrakodrapů a vůbec nic mi nedocházelo. K podpisu smlouvy jsem se nedostala, ještě ten týden mi dorazil můj první a taky poslední telegram v životě. "Nabor byl pozastaven, vas nastup se odklada na neurcito." A mě se rozplynuly před očima zidealizované sny o dalekých zemích, exotickém ovoci a bagelech z Ameriky.

S prosíkem jsem nastoupila zpátky do banky a vzhledem k masivnímu propouštění a krachům leteckých společností jsem se s myšlenkou na létání už úplně rozloučila. Jsem možná i ráda, až teď si uvědomuju, že bych to stejně vydržela chvilku a pak by člověk začínal pracovat úplně od píky, téměř bez praxe. Po několika letech se letecký průmysl začal vzpamatovávat a za pět let se mi z ČSA ještě jednou ozvali, jestli nemám zájem. Zájem už jsem neměla, šla bych s výplatou dolů a už jsem byla definitivně rozhodnutá.

A když jednou za čas někam letíme, dívám se na letušky a říkám si, jaké by to asi bylo, když bych měla o 1000 kilo míň a s úsměvem (já a úsměv .. no nevim) lila kávu do kelímku protivnému cestujícímu. A to je konec jednoho začátku a konce kariéry jedné letušky.

Takže tak.

Vaše Helga

Pro zvědavou Maršálkovou fotka německé dózy:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. května 2018 v 22:40 | Reagovat

Ty buď spisovatelka....klidně po práci... :-)

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 21. května 2018 v 22:45 | Reagovat

No ale nad ty knedlíky opravdu není!:)

3 Atheira Atheira | Web | 22. května 2018 v 9:57 | Reagovat

V jednu chvíli mě to při čtení až mrzelo s tebou. I když ty už máš tuhle fázi dávno za sebou, nějak mi to bylo líto.
Ale co se dá dělat, i v takových situacích jde život prostě dál, jen jiným směrem, než sis původně plánovala. A těžko říct, jestli je to nutně špatně. Nejspíš ne. Všechno má svoje pro a proti

Naproto jiná mentalita lidí v některých státech oproti Čechům je úplně do očí bijící, přesto mi přijde, že takoví ti běžní čeští zaprděnci, které zmiňuješ, přes tu svou jistotu o sobě samých vůbec nevidí, co všechno se lze od takových lidí přiučit...

4 Lux Lux | Web | 22. května 2018 v 11:29 | Reagovat

Nikdy nevíme, kam nás život zavane. Někdy se dilemata vyřeší sama. Kdyby ti to tenkrát vyšlo, je pravda, že bys asi byla úplně někde jinde. Ale kdo ví, jestli bys na tom byla líp :)

5 duchodkaevka duchodkaevka | 22. května 2018 v 15:15 | Reagovat

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Ale už se nikdy nedozvíme,jestli to špatné bylo opravdu tak špatné a jestli to dobré je opravdu to dobré. Důležité je vyrovnat se se skutečností a a být spokojený v tom,co děláme a jaký život žijeme. Jsem přesvědčená, že ty víš, jak na to 😀 Krásně se čteš 😄😄

6 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 22. května 2018 v 17:42 | Reagovat

Bloud má pravdu, nad knedlíky fakt není... teda, když jsou ovšem domácí :)

Tak jsme se o tobě dozvěděli zase něco nového, opravdu zajímavého. Minimálně díky tvému podání. Vy se dát s Padesátkou dohromady, tak to bude bestseller :)

Mně životní etapa "chci být letuškou" taky neminula. Avšak odezněla, když jsem si uvědomila, že se vlastně létat bojím... a jo, 11.9. v tom určitě hrálo roli také.
Nevím, teď mě to třeba už vůbec ani neláká, ani kdybych se nebála.

A Němci se sprchují ráno?? To nevím :D Ani nevím, jaké plastové dozy na salámy myslíš! No jsem evidentně ještě pozadu!

7 Helga Helga | Web | 22. května 2018 v 20:20 | Reagovat

[1]: díky spisovatelko, já bych psala až bych brečela, ale ten nápad, ten nápad.. o čem psát, prostě přijde jenom občas

8 Helga Helga | Web | 22. května 2018 v 20:21 | Reagovat

[2]: myslíš noky?

9 Helga Helga | Web | 22. května 2018 v 20:23 | Reagovat

[3]: podle mě by povinně v osmnácti měl aspoň na půl roku vycestovat každý, pak by ta naše země vypadala docela jinak..

[4]: kdyby to tehdy vyšlo, byla bych každopádně v luftu.. ne, jsem fakt ráda, že to nevyšlo, mám teď práci, která mě baví, stálou pracovní dobu a priority už úplně jinde

10 Helga Helga | Web | 22. května 2018 v 20:24 | Reagovat

[5]: díky moc! Přesně tak, věci se mají přijímat tak jak přicházejí

11 Helga Helga | Web | 22. května 2018 v 20:28 | Reagovat

[6]: cože? vy se nesprchujete ráno? Jste prd Němci :-). Dózy specielně pro tebe přidám k článku za chvilku, frčelo tam hodně tupperware, to jsem si bohužel taky odnesla.. A taky mám předsevzetí, že až budu v důchodu, budu dealerkou tupperware.. taky pozůstatek německa..

12 Helga Helga | Web | 22. května 2018 v 20:34 | Reagovat

[6]: dneska tam frčí asi už jiné věci, ale já tam byla před devatenácti lety a to tu ještě nebyly ani látkové tašky, pomalu to teprve začínalo

13 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 22. května 2018 v 21:19 | Reagovat

[11]: Jako tupperware jsem tu nekde cetla, ale dtejne jsem si to musela vyhledat... co je na tom tak super? At se priucim, treba to musim taky mit.
Dik za fotku, ted vim, ze dozy na salam fakt nepotrebuju :D

14 Helga Helga | Web | 22. května 2018 v 21:24 | Reagovat

[13]: jde to i na sýr a na šunku :D, tupperware je americká firma, prodej na bázi přímého prodeje, prostě takový oriflame mezi dózami. A němci milujou všechno americký (teda ti moji to milovali). Jednou jsem o tom viděla dokument, někdo to může mít za předraženou srandu, ale oni to fakt pečlivě vyvíjí, dózy fakt netečou, i když tam mám omáčku naštorc v kabelce, ani kapka, prostě buď tupperware miluješ, nebo kroutíš hlavou :-D

15 Helga Helga | Web | 22. května 2018 v 21:25 | Reagovat

asi napíšu oslavný článek o tupperware, hurá

16 Silwiniel Silwiniel | Web | 23. května 2018 v 19:50 | Reagovat

Ty jo, vážení a měření? Takže letušky musí mít opravdu modelkosvské míry? To je šílený...A ještě ty všechny další podmínky, dost se divím, že se tam vůbec někdo dostane (a že to někdo chce dělat).

17 Helga Helga | Web | 23. května 2018 v 20:12 | Reagovat

[16]: ne, pouze nesmí mít nadváhu, tak víme kolik se doplácí za každý nadbytečný kilogram v zavazadlech, že, tlustá letuška by jim prodražila let a hlavně by se nevešla do uličky, pokaždé si na to vzpomenu, když jdu uličkou v letadle bokem, abych se vešla :-D

18 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 27. května 2018 v 21:36 | Reagovat

Skvěle pojaté téma. Skvěle napsano. Zařazuji do výběru na TT. :) Jak se říká, člověk míní, život mění... kdoví, co by kyby. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama