Matky zlobivých dětí, spojte se!

27. března 2018 v 22:46 | Helga |  Humoresky

Slyším a často čtu v diskuzích názory typu: "no jo, dřív se jim říkalo sígři, teď se jde psychologovi, dostanou papír na ADHD a jsou z obliga. Každé druhé dítě je ADHD, je to chyba rodičů, špatně vychovávají." Tohle slyším a je mi zle. Je mi zle, protože ti lidi nevědí, co všechny my rodiče "zlobivých" dětí musíme řešit, že to není žádná prdel je udržet v mantinelech. Některým dětem stačí rozumně vysvětlit, že když přeleze mantinel, může se zranit, děvčátko tiše sedí a nepřeleze. Ale pak je skupina dětí, kteří prostě přelézají, podlézají, přeskakují, přelétají mantinely a my je tisíckrát za den vracíme zpátky do pole. A když už to pravidlo týden dodržují, zkusí aspoň ruku strčit za mantinel, jestli to ještě pořád platí. Je to unavující, je to těžké a často je neuhlídáme.

pixabay.com


Kvítek byl od miminka živé dítě, hlučné, pytel blech, kouká na TV a furt se mrská, povídá si s námi a mává rukama nohama, při každém jídle ještě do loňska zvrhnul sklenici s vodou, letos už je to jen jednou týdně. Někdy se mrská tak, že sám sobě podrazí nohy a spadne. Někdy mává rukama tak, že jenom čekám, kdy se rozletí a uletí někam do západního Německa. Občas někoho kousne a když se ptáme, proč ho kousnul, odpovídá "pro štěstí". Jak umí nenávidět, tak umí milovat. Miluje děti tak, že je objetím dusí. Rád mluví, mluví stále, mluví nepřetržitě, je to Pepin, říkáme někdy. Člověk by řekl, že už všechno popsal, že už nemá co dalšího říct, ale když taková situace nastane, tak aspoň popisuje, co právě dělá "Teď si sednu a napiju se.. srk.. právě jsem se napil, to byla dobrá voda, ale radši mám šťávu, mami proč jsi mi nedala šťávu? Teď bych si dal jablo, umyju si jablo, koušu jablo,, to je ale sladký a šťavnatý, je plné lahodné šťávy, mami mohli bysme ho odšťavnit? Prosíííím já bych chtěl odšťavňovat..." atd atd.

No a tohle hlučné živé dítě je už třetím rokem ve školce a po roce pozorování nám učitelky tak nějak naznačily, že si myslí, že má ADHD a že bychom to měli řešit. Tak to začalo, pedagogicko psychologická poradna, pozorování, EEG, ředitelna školy pod kterou školka spadá. Zde měla školní psycholožka sestavit nějaký individuální plán. Bylo to divné, nepříjemné, soudí nás někdo, kdo nás zná pět minut. Psycholožka byla nesympatická, doporučuje nám medikaci. Já nedávám dětem ani vitamíny, natož nějaké oblbováky, na to ať zapomenou.. Když se nás zeptala "a vy jste to ADHD dostali kdy? " zmohla jsem se jen na cynické "k posledním Vánocům". Učitelky ze školky jsou milé, snaží se nám pomoct, ale já vůbec nevím, jestli se v tom chci rýpat, tak ho prostě má, my tomu přizpůsobíme výchovu a budem doufat, že se s tím vypořádá s přibývajícím věkem.



A já si tak říkám, proboha, jak to musí mít lidi, kteří pečují o mentálně nebo fyzicky postižené dítě? Když už tahle lehká dysfunkce nás takhle zaměstnává, je předmětem mnoha našich manželských hádek, co pak nějaké skutečné postižení? Je mi stydno, a tímto smekám před rodiči, kteří to mají milionkrát těžší. Takže tohle si pořád dokola opakuju, ať jsem ráda, že mám zdravé živé dítě, a prostě každému naloženo to, co dokáže unést. A možná je to právě ono. Proč se nešklebí všichni ti chytráci přes výchovu na postižené děti? Protože to se přece nedělá. ADHD není vidět, pro všechny je to nevychovaný spratek, a všichni se seřadíme, ukazujeme pravačkou a šklebíme se. Takže toto je apel na všechny nechápající, až příště budou kroutit hlavou nad nějakým nevychovaným děckem:

Všem rodičům klidných esoterických, éterických a bůhví co ještě dětí, nerodičům, a těm starším, kteří by to všechno seřezali na hromadu, jejichž zlé pohledy my matky "zlobivých" dětí musíme ignorovat. My víme, že máme problém s dítětem, jo, zrovna se válí na zemi, jo, zrovna se válí po stropě, jo, je hlučné, jo v obchodě má krásný záchvat, jo, dloube se v nose, jo hopsá, jo, běhá, jo, máchá rukama, jo právě do vás vrazilo. A také JO, my je vychováváme a jsme hodně hodně unavení, protože musíme být pořád ve střehu a ne vždycky se to povede. A každému, kdo se na mě jenom koutkem oka zle podívá, toho prokleju, aby se mu narodilo ještě třikrát živější dítě, štěně, kotě, cokoli nebo ať je sám v příštím životě nejživějším parchantem z vrhu. Uf to se mi ulevilo.


PS: Taky mám první spojenkyni, naší logopedku, ona mi řekla památnou větu, která mi teď pomáhá ustát veškeré výkyvy "To je můj kluk! My matky zlobivých dětí musíme držet při sobě"

Matky zlobivých dětí, spojte se!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 27. března 2018 v 23:20 | Reagovat

Náš Otyl je asi Kvítkův klon, jen zatím nemluví, zato vydatně skřekuje :) A mezi známýma samý éterický holčičky...na těch se kousance obzvlášť vyjímají :)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 27. března 2018 v 23:23 | Reagovat

Jo, holka,
vy budete mít tu pubertu taky libovou... ;-)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 27. března 2018 v 23:25 | Reagovat

[1]: Prvorozený taky ve školce kousal. Měl velkou mezeru mezi předními zuby. Kousnutí nešlo popřít... :-D

4 Helga Helga | Web | 27. března 2018 v 23:31 | Reagovat

[1]: no a víš co mě štve nejvíc, že si rodiče éterických dětí myslí, že jsou ty děti éterické díky výchově, hovno, prostě zrovna vyhrála éterická spermie nebo nevim.. Já étericky vychovávám a splašená spermie to nechce přijmout.

[2]: dík za uklidnění, proto si jdu vždycky lupnout guajacuran a zapiju to dvěma pivama, když si čtu o tvých puberťácích

A Kvítek nejenže kouše, to jsem jednou takhle stála mezi rodiči na nějaké zahradní slavnosti a baví se dvě maminky, jedna říká, ta tvoje holčička má novou ofinku, viď, ta druhá matka říká, že ne, že to jí ostříhal Kvítek - a já bystřím, ptám se "jako, můj kvítek?" a ony, jo tamhleten s brýlemi. Teď už se se mnou ty lesany ze školky ani nebaví, podle mě 90% toho co provádí ve školce, se nikdy nedozvím a tak to má být..

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 27. března 2018 v 23:39 | Reagovat

[1]: Splašená spermie zní dost trefně! Jenom nevím, kde se u nás dvou kliďasů vzala. U rodičů je alespoň dobrý, že když mi něco říkají, tak je už Otyl dávno někde v trapu, takže to neslyší...ale začínám se teda obávat pančelek, až nastoupí do procesu :)

6 Helga Helga | Web | 28. března 2018 v 0:02 | Reagovat

To je krásný, mě straší Padesátka pubertou, já straším Blouda nástupem do předškolního vzdělávání.. a kdo straší Padesátku? A víte co je na tom nejsmutnější, že si člověk furt říká, až mu bude tolik a tolik, tak to skončí.. neskončí, navždycky se budem trápit.. :-D

7 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 28. března 2018 v 8:47 | Reagovat

Stydím se. Když moje vnučka živá naposledy dostala "svůj" záchvat, šeptla jsem dceři, že bych jí dala na zadek. Už jí to šeptat nebudu a spíš ji budu obdivovat za to, že má na své děti tolik energie a trpělivosti. Dík :-)

8 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 28. března 2018 v 9:29 | Reagovat

no to já právě nedělám, nepošklebuju se nebo si to neříkám, když někomu dítě křičí, nejde utišit a podobně
protože člověk nikdy neví, co za tím je a já v tomhle věřím na jakousi karmu, že pokud se takhle budu pošklebovat, stane se mi přesně to samé, abych viděla!...

přijde mi, že u nás na dědině jsou všichni nějak v pohodě a ohleduplní, protože se mi nestalo u doktora nebo někde v obchodě že když dítko nejen mé ale i jiné křičelo, zlobilo, že by se někdo pohoršoval, spíš naopak..:) jako že chtěl pomoct

9 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 28. března 2018 v 9:30 | Reagovat

[4]: ofina je v pohodě, to já sestře ostříhala krásně dlouhé vlasy na ježka:-D to byl vylagoš!

10 Magda Magda | Web | 28. března 2018 v 9:34 | Reagovat

Jo, rychlosoudy a zázračný řešení seřezáním na hromadu, ty mám taky nejradši. "Mě taky řezali a jsem jim vděčná, koukejte, jak jsem v pohodě," říká někdo, kdo by bil každýho na potkání. Tak určitě... A v dospělosti to vyřeší vojna. Násilí a buzerace je lepší než čínská medicína.

11 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 28. března 2018 v 14:37 | Reagovat

[3]: Otyl má sice standardní otisky, ale co je to platný, když je široko daleko jediný, který kouše :) To se pak popírá těžko :))

12 padesatka padesatka | E-mail | Web | 28. března 2018 v 14:50 | Reagovat

[6]: Mě strašit nikdo nemusí, já porodila Druhorozeného... :-D

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. března 2018 v 15:46 | Reagovat

Éterické spermie se stále ještě flákají někde na cestě, tančí, radují se, ale vše ve zpomaleném rytmu :-) No a pak se div, že zvítězí ta dravá :-)
Hele, já už se jdu spojovat. Mám zlobivé dvě ze tří. Třetí není hyperaktivní, ale asi hyperneaktivní, podle výsledků ve škole :-) Ta kdyby mohla celý život prosedět na jednom místě, jen se sluchátkama, bude spokojená :-)
Tvůj Kvítek se mi líbí. A líbí se mi čím dál víc.
Ovšem co se mi líbí nejvíc je to, že já už to mám tak nějak za sebou a všechno, čím jsem prošla já, ještě čeká Tebe :-)

14 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 28. března 2018 v 19:44 | Reagovat

To je tezky no, generace pred nami nevi to, co my dnes a tezko si to samy vyhledaji. Ja treba ADHD brala normalne ve skole.
Ja se zrovna nedavno ptala na sebe... a byla jsem etericka holcicka, zadny zachvaty nebo tak. A neverim, ze ten muj andilek bude jinej :D

Jinak... pred par tydny jsem tvuj clanek o lesanach a fiflenach y outdooracich cetla Martinovi, kteryho jinak blogy nijak neberou. Byl nadsen a nejen ze chtel precist dalsi tve clanky, ale pak tvuj clanek sam precetl sve mamce...pamatoval si i tvoji adresu! Jako tohle je oceneni vyssi, nez vyhra v Blog awards!

15 Helga Helga | Web | 28. března 2018 v 21:05 | Reagovat

[9]: tak to jsi byla jiná liga, uznávám :-)

[8]: u vás na vsi to funguje hezky, tak by to mělo být, i když tohle známe, to je samý ťuťu ňuňu a za rohem tě pomluví, jakýho máš nevychovanýho spratka, jen se trochu sneseme na zem z toho obláčku, že jo :-D

[10]: no já jich takových mám v okolí.. skoro všechny :-D , jako já jim taky fláknu přes zadek, někdy prostě není čas na vysvětlení a i ta vlčice rafne mladé, když už zajde moc daleko, ale kdybych je měla za všechno furt mlátit, tak už jsou mrtvé..

[13]: děkuji za slova povzbuzení, ale neboj, já tak nějak tuším, že tohle ještě není vrchol, v září půjde do školy, a to teprve začne čóro

[14]: toho se nechytej, já byla taky celkem éterická, když jsem občas něco zkusila, tak mě to tak vytrestalo, že jsem už to víckrát neudělala.. a já se ptám proč? Proč já? Ještě si prověř éteričnost muže v dětství.. jaký byl on?  A moc děkuji za poklonu, že ho moc pozdravuji, je to evidentně sympaťák a bezva chlap a má skvělý vkus na svůj první blog, doufám, že mi zůstane věrný. :-D

16 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 29. března 2018 v 10:45 | Reagovat

[15]: to je možný ale na to jim seru :-D

17 padesatka padesatka | E-mail | Web | 30. března 2018 v 12:32 | Reagovat

Milá Helgo,
znovu si tady čtu. Úplně toho upovídaného Kvítka vidím... :-)
Medikace není dobrá, dostala jsem nějaké léky kdysi pro Prvorozeného, bylo to ještě horší, přestal spát... :-D ale časem se naštěstí zklidnil...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama