Runtastic Helga

11. ledna 2018 v 21:04 | Helga |  Humoresky
Nikdy jsem neuběhla ani 500 m ve škole, při dvanáctistovce jsem asi jako většina spolužaček prožila vždycky něco mezi udušením, mrtvicí a infarktem. Jenže Helga si už půl roku platí poradce, takže ho musí poslouchat. Poradce říká, že když má Helga 15 kg dole, tak má na sobě míň "závaží" tudíž se musí teď ještě víc hejbat. Rychlochůze je sice pěkná věc, ale už mi nestačí. Poradce radí indiánský běh, sto kroků chůzí, sto kroků během. Tak jo, jdu na to. Beru si sluchátka, ona ta chůze/běh není žádná velká zábava, člověk má moc času na přemýšlení o tom, kde ho co bolí, jak už nemůže a že asi brzo umře. Sluchátka černé myšlenky trochu utlumí. Prvních sto kroků rozmotávám sluchátka. Nesedřu se hned na začátku. Sluchátka jsou rozmotána. Pouštím si runtastic, protože to člověka docela motivuje, když z něho cáká pot, tečou slzy jiné tělesné tekutiny a ví, že ušel teprve 200 metrů.


Runtastic se mě snaží dalších sto kroků přesvědčit ke koupi placené verze. Nechci a už počítej zmetku vtíravej. Aha, mám povolené boty, prokrastinuju zavazováním tkaniček. Aha hraje mi blbá písnička, prokrastinuju hledáním vhodné motivační hudby. Po půl kilometru přerušované chůze můžu konečně začít s během. Hraje taková pěkná úderná píseň "když nemůžeš, přidej víc" běžím sto metrů, běžím dvě stě metrů, začínám rudnout a chroptět, naštěstí se neslyším, protože sluchátka mám našroubované až u bubínku, aby mi nevypadla a ještě mi do toho řve "zakřič prostě z plných plic" runtastic mi roboticky říká, že "jů hev burnt fifty kalorís" to je pro představu asi tak půl brambory nebo jeden jogurt, chce se mi opravdu křičet z plných plic. Nevím, co mám dělat dřív, jestli kmitat nohama, dýchat, nebo brečet. Dělám všechno dohromady. Lidi čumí, ale mě je to jedno, psi štěkají, ale já je neslyším, odezírám z jejich oslintaných tlam, že by se mi zakousli do svalnatého lýtka, které zanedlouho už jistě budu mít. Nechávám je daleko za sebou, připadám si najednou taková volná, svobodná, cítím se jako pták. Vlastně ne, tohle jsem vždycky četla od lidí co běhají, mě ale píchá na boku, odrazila jsem si patu a už mám zase povolené tkaničky. Dobrý pocit se dostavuje až teď, když sedím na gauči a jsem hrdá, že jsem se vykopala, že jsem chvíli běžela a tudíž jsem zase o kousek blíž svému cíli. A vám všem, co jste ve víru novoročních předsevzetí, přeju, aby to nebyl jen dvoutýdenní záchvěv hysterie, vydržte to, rok, dva, celý život, je to těžké, ale je to fajn.

Takže tak

Helga
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | Web | 11. ledna 2018 v 21:23 | Reagovat

Parádní článek. Pobavil mě! :-D

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. ledna 2018 v 21:25 | Reagovat

Jsi vážně dobrá, milá Helgo.

3 K K | 11. ledna 2018 v 21:39 | Reagovat

Simply funtastic :D  :D

4 Atheira Atheira | Web | 11. ledna 2018 v 21:54 | Reagovat

Runtastic mě taky jeden čas lákalo, ale já s sebou na běhání nerada tahám mobil, takže mě to zase rychle přešlo.
Indiánský běh je fajn. Pravidelně jsem tak začínala vždycky, když jsem vyšla z formy - v zimě se mi prostě tolik běhat nechce, jsem trapná. :D Takže na jaře se do toho vždycky musím dostat.
Indiánský běh ovšem našel svůj skon ve chvíli, kdy jsem si pořídila psa... Teda vlastně tehdy ještě ne. Bylo to v té době, kdy formule dorostla, abych ji mohla tenhle ďábelskej nápad ponouknout a pochopila, co se chce, když připravena a plna odhodlání zvolám "běž!"
Běh pořád miluju, bohužel, už nejsem sama svým pánem a byť je to s takovým temperamentním běžcem o to báječnější, když jsem ve správném rozpoložení (to je takový to, kdy běžíš rychlostí blesku a přijdeš si volná, nespoutaná a jako pták :D), ať se snažím sebevíc, jsou chvíle, kdy holt v tom úplně správném rozpoložení nejsem, nestíhám, nejsem si jistá, jestli ještě mám nohy nebo nás dobíhají někde vzadu a stačilo by za záda natáhnout plachtu a vznáším se vzduchem. Píchání v boku naštěstí už neřeším - to časem fakt přejde - jenom mám dojem, že někdy už ta rychlost není v možnostech lidských nohou - rozhodně ne, když jsou jenom dvě. :D
Pořídila jsem si koloběžku! :-D

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. ledna 2018 v 22:06 | Reagovat

[4]: Jak jsem již psala, z důvodu strachu ze ztráty dělohy, zásadně neběhám... :-(

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. ledna 2018 v 23:06 | Reagovat

Vy jste měli dvanáctistovku???
Úpím závistí...
My měli patnáctistovku :-(
Ale zas se musím pochválit, jednou jsem jí dala i dvakrát za hodinu tělocviku :-)
Poprvé to prý neplatilo, protože přece nebylo možné, abych to uběhla rychleji, než nejrychlejší spolužák...
No a na známku z tělocviku jsem to uběhnout prostě musela. A protože neumím plavat, musela jsem někde nahonit známku, abych neskončila se čtyřkou z tělocviku :-)
Do dneška si pamatuju, že čas druhého běhu, toho, co počítala a měřila učitelka, byl 6:28 :-)

No, ale někdy mám pocit, že to bylo naposled, co jsem běžela.
Tedy, pokud nepočítám to, jak jsem tuhle dobíhala těch třicet metrů na autobus...
To byl zážitek...
Země se třásla, já jsem se třásla, kolemjdoucí se třásli a když jsem doběhla, zjistila jsem, že se třese i řidič.
Cccc, smál se tak, že se ještě dobré tři minuty nemohl rozjet...
Ale stejně to nestačilo. vydýchávala jsem ještě o pět zastávek později, když jsem vystupovala...

7 svet-helgy svet-helgy | Web | 12. ledna 2018 v 5:18 | Reagovat

[6]: jeee my asi měli taky patnactistovku, mám ochrnute nejen nohy, ale i paměť.. :-D

8 Lia Kaznayew Lia Kaznayew | Web | 12. ledna 2018 v 14:03 | Reagovat

Já něco taky zhubla a poznám to nejen na hadrech ale i na pohybu.
Osobně jsem ale ani jako děcko neuměla nic - lehce běhat, skákat anebo házet...
Taková trochu diagnoza no.

9 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 12. ledna 2018 v 17:49 | Reagovat

Nikdy jsem neběhala, možná tak na tramvaj. Teď už teda fakt neběhám, maximální zrychlím krok, a to pouze v kritickém okamžiku :-) JInak pro Tebe pochvala, na okolí kašli, ať se dívají, co je to běh pro zdraví :D  :D

10 padesatka padesatka | E-mail | Web | 15. ledna 2018 v 10:24 | Reagovat

Tý jo...zase na titulní stránce... ;-)
Gratuluju, jsi fakt dobrá...

11 bluesovka bluesovka | 15. ledna 2018 v 14:58 | Reagovat

[5]: tak to jsem ještě neslyšela, chechtam se tu jak blázen a hlášku použiju hned jak bude příležitost - prej ztráta dělohy!! :-D  :-D  :-D

12 padesatka padesatka | E-mail | Web | 15. ledna 2018 v 15:33 | Reagovat

[11]: Měly jsme na blogu už debatu o běhání a Dorka mi napsala, že každý vypustí duši, jenom Míša vypustí dělohu... :-D

13 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 15. ledna 2018 v 16:16 | Reagovat

Doufám jen, že neběháš po asfaltu (chodník, silnice atd.), protože to si akorát zničíš kolena. :) Nejlepší je běhat po něčem měkčím (hlína, tráva atd.)

14 Eli Eli | Web | 15. ledna 2018 v 18:00 | Reagovat

Super článek :D Bude z tebe skvělý běžec! ;-)

15 Hrašulee Hrašulee | Web | 15. ledna 2018 v 18:39 | Reagovat

To je skvělý :-D Držím palce, já podobný šílený nápad dostala v létě, jen teda s aplikací Sports tracker, ale je to stejné zlo. Nicméně, přes léto jsem zvládla "uběhnout" (pokud se to tak vůbec dá nazvat) 23 kilometrů :D

16 J.R. J.R. | Web | 15. ledna 2018 v 19:56 | Reagovat

Říká se: Sportem ku zdraví, ale i k trvalé invaliditě :-? držím pěstičky aby u vás... spíš bylo... Sportem ke štíhlé postavě ;-)   .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama