Óda na lezení

25. listopadu 2017 v 23:03 | Helga |  Humoresky
Asi v záchvatu náhlé mateřské lásky, asi ve chvilkovém zatemnění mysli, prostě jsem zapsala sebe a Kvítka na kurz lezení rodičů s dětmi. Opravdický lezení na lezecký stěně, s lanem, s tím podprdelníkem a lezeckýma malejma botama. Kvítek chodí od září na kurz a já chci samozřejmě držet krok, trochu této španělské vesnici porozumět. Taky jsem si říkala, že by bylo hezké strávit společně odpoledne v rámci upevnění vztahu matka- syn.

Nejdříve nás oddělili, děti šly na boulder - doufám že to píšu správně - to je taková stěna bez jištění, je nízká a dole jsou žíněnky, takže když dítě padá, tak se ani nezabije, maximálně se zraní. Nás rodiče si vzal takový vtipný instruktor a už se všichni soukáme do podprdelníků, které se jmenují sedáky. Nazula jsem si boty, které se jmenují lezečky a v ten okamžik mi ztuhnul úsměv na rtech. Ku*va ty boty mi zlomily oba palce. Válím se po zemi a volám, ať mi někdo dop*dele sundá ty křusky a ať mi přinesou aspoň o tři čísla větší, protože v tomhle se nedá ani sedět, natož třeba chodit a kdybych se špičkou dotkla stěny, tak se na místě pozvracím bolestí.

Učíme se jistit zatím vzájemně mezi rodiči, děti se stále nezabily na bouldru, máme ještě pár minut. I přes velký úbytek váhy v důsledku hubnutí mám stále silnou nadváhu, tudíž se strachuji, abych toho, kdo mě jistí, nevystřelila při spouštění do stropu. Instruktor mě ujišťuje, že fakt nikoho nevystřelím. Jsem v týmu s jednou maminkou, která je asi taková povedená jako já, protože mi hned šeptem hlásí, že za námi leze sošný hoch bez trička, tak si ho se zálibou prohlížíme, ale ona si pak uvědomí dvousečnost svého chlípného nápadu a napomíná mě, že jí mám vlastně jistit a ne koukat kolem. Pak jsem na řadě já, vážu osmičku, skoro se mi povedla, ale stejně mi jí instruktor celou zase rozmotá a udělá úplně jinou osmičku, než jsem měla já.


Lezci mají taková hesla, kvůli bezpečnosti a tak. Ten kdo leze, řekne "lezu" a ten kdo jistí mu řekne na oplátku "jistím" , dává to docela smysl, bylo by asi trapný, kdyby se někdo rozlezl a jistič čuměl třeba po chlapech.. Tak říkám "lezu", parťačka smutně odvrací zrak od polonahého lezce a říká otráveně "jistim". Připadám si hrozně důležitě, ale zároveň se hrozně bojím, že vystřelím tu svou jistící parťačku do stropu a rozmázne se tam jak mastný flek. Taky když si lezec chce sednout nebo slanit, má zařvat "dober" jako že má jistič dotáhnout lano a jistič na to musí zavolat "sedej". Jako správně blbé matky jsme si kromě pojmů lezu-jistím nedokázaly zapamatovat nic dalšího. Takže když už jsem měla křeč v obou rukách i nohách, volám "už nemůžu, chci dolů" a ona na to "dobrý, můžeš".


Pak jsem si sedla a nevím, jestli jsem měla sedák blbě nasazený nebo co, ale prostě ten sedák mi v podstatě provedl něco silně připomínající ženskou obřízku. S velmi vysokou tóninou v hlasivkách jsem ladně žuchla na zem a kňučím, že už nikdy nebudu mít děti. Né že bych teda ještě nějaký chtěla, dva kusy stačej. A né že by ženská obřízka bránila v početí, prostě mě v tu chvíli nenapadlo nic chytřejšího. A já se ptám, vás to chlapi nebolí? Vždyť tohle musí být středověk, poprava, galeje, mučírna pro ehm.. však vy víte co..

Jenže.. pak jistím Kvítka a on leze a leze a najednou volá: "Dober!" A já nic, a on zase "Dober!" (píšu to v překladu, v reálu volá "dobel")
Dotaženo teda mám, tak mu říkám "Dobrý, můžeš!"
On se drží jak klíště a volá "teď mi musíš něco říct!!
"Já vím, ale nevím co, každopádně už se můžeš pustit!" křičím na něj nahoru.
Stále se drží a začíná rudnout vzteky "něco jinýho musíš říct!"
Začíná mi téct do bot, měla jsem si to heslo zapamatovat, jsem fakt hloupá matka, dvě slova si nezapamatuju.. vařím z vody, jako u zkoušky a volám "slaň?!"
"Ne, něco jinýho."
"Slez?!"
"Ne"
"Kvítku já si nepamatuju, co mám říct, prostě se pusť a já tě spustím dolů"
Kvítkovi naštěstí došly síly a vzdává to: "Mami, řekni SEDEJ"
Tak s úlevou zvolávám ten klíč, svatý grál, heslo, moudro dne "SEDEJ!" Kvítek se pouští a jdeme domů. Popravdě jsem se ho doma ještě ptala na ty dva pojmy, abych o tom posléze mohla napsat tento příspěvek a stejně jsem si je před pěti minutami musela znovu vygooglit, já to neudržím ani po takovém zážitku! Beznadějný případ..

Abych to shrnula, pro mou váhovou kategorii to ještě nebude úplně nej sport, ale za dalších 15 kg přijdu a zúčtujeme spolu! Překvapivě je dost posilovna už i samotné jištění, myslím, že si zítra nevyčistím ani zuby. Pro štíhlejší je to ale perfektní způsob, jak si zasportovat a ještě se i pokochat pohledem na svalnaté lezce bez triček.

Lezení zdar!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 23:21 | Reagovat

Milá Helgo,
jsi velmi obětavá a akční matka. Tohle bych NIKDY neabsolvovala... :-)
No, už mě nebaví Tě furt chválit... :-D

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 23:33 | Reagovat

Myslím, že já nepotřebuju upevnit žádný vztah :-)
Maximum jsem ztropila, když jsem se nechala synkem dovézt do půl kilometru vzdálené drogerie :-)
Vlastně úplné maximum bylo, že jsem se nechala dovézt i zpátky domů...
Je to tak tři týdny a ještě dnes mě bolí čelist, jak jsem držela zuby u sebe, abych neřvala strachy a taky ještě dnes kulhám, jak jsem se snažila brzdit skrz podlahu o silnici :-)
No, příští rok bude řidičák dělat slečinka, tak se obávám, že budu muset absolvovat ještě jeden podobný zážitek...
No a princeznička minimálně za devět...

3 Helga Helga | Web | 25. listopadu 2017 v 23:45 | Reagovat

[1]: však nechval, stačí, když budeš číst :-), pochval sama sebe :-)

[2]: ano, až dospěju do tohoto stádia, taky už nebudu stát o nějaký adrenalin, autoškola postačí.

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 23:47 | Reagovat

[3]: Když mě to nedá, píšeš skvěle...vždycky se ohromně pobavím.

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 23:49 | Reagovat

[2]: Baruško,
Ty si u sebe udělej ještě jednu rubriku MOJE KOMENTÁŘE, kolikrát vydají na celý článek... :-)

6 Eliss Eliss | Web | 26. listopadu 2017 v 9:44 | Reagovat

Tak do tohoto bych nešla, ale to koukání po chlapech by mě bavilo :-D

7 Atheira Atheira | Web | 8. prosince 2017 v 21:39 | Reagovat

Vždycky mi to přišlo zajímavý, i když se mi nikdy nepoštěstilo si to vyzkoušet. Ale že to může být až taková prča, tak to jsem nečekala. :D
Příště už bude líp. Jestli tedy nějaké příště bude a tvé vzpomínky ohledně variace na ženskou obřízku trochu vyblednou. Třeba se ti podaří už zapamatovat místo dvou dokonce čtyři slova! :-D

8 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 27. prosince 2017 v 11:05 | Reagovat

Jo, jsi fakt obetava!
Ja bych sla utuzovat treba na tenis nebo jiny mic(k)ovy sport. Lezeni mi proste vzdycky prislo strasne suchoprdacky, v zebricku asi hned za sachama. Lezci prominou, ale nemohu si pomoct, nuda proste. :D

9 Jana Q Jana Q | 6. února 2018 v 18:05 | Reagovat

Ti polonazí chlapi jsou na tomto sportu samozřejmě to nejlepší, jsem ráda, že jsi na to přišla tak brzy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama