Nem tudom

11. července 2017 v 22:34 | Helga |  Humoresky
Komunistické dovolenkové destinace táhnou. Loni jsme se chtěli podívat na Rujánu, hodně jsme o ní slyšeli, zejména z učebnic němčiny, ze kterých jsem se sice učila už po převratu, ale vyšly ještě před ním. Rujána nevyšla, všechna ubytování byla plná. Někdy to ještě zkusíme, ale letos jsme se vrhli na další oblíbenou destinaci našich rodičů, k Balatonu.

Cestou samozřejmě ani jedno z mládeže nezamhouří oko a nudí se. Tablety jim kupovat nebudeme, ať se kochají přírodou. Zabaví se počítáním přejetých živočichů a dloubáním se v nose. Kvítkův nos ale dloubání neustál a půlku cesty krvácí. Pak řve že se mu chce sát. "Na kojení jsi už dost velký", říkám mu, brečí a kroutí se. Na logopedii je teprve u L, když prý se pořádně naučí L, R mu naskočí skoro samo, ujišťovala nás paní logopedka. Takže mi celkem rychle dochází, že mu ještě nenaskočilo R a stavíme na odpočívadle. Jsme už v Maďarsku. Na odpočívadle mají piknik uprchlíci. Ne to není piknik, to byl asi porod. Jedna uprchlice nese malé fialové miminko k omytí na těch hnusných smradlavých záchodcích. To miminko buď něco hroznýho chytne, nebo bude mít nadosmrti skvělou imunitu. Nic mezitím. Kvítek se "vysal" a můžeme pokračovat.



Jsme u Balatonu, vypadá to tam moc pěkně, jeden by řekl, že je u moře. A hurá k vodě. Půjčujeme šlapadlo. Zdenda stojí ve vodě a hlídá děti klouzající se do vody (šlapadlo má klouzačku) a mně nadává ať držím kurz. "Doprdele jak se drží kurz na šlapadle na Balatonu? Tak si pojď šlapat sám", řvu na něj. Vyměníme si ještě pár urážek v té vypjaté situaci na tom klidném Balatonu. Neumím si přestavit, co bychom dělali třeba na hausbótu, nebo nedejbože na jachtě. Z hádání nás přeruší hlasité skřípání. Je to zvuk, jako když se holým tělem sklouznete po suché klouzačce. Na vedlejším šlapadle je německá rodina, která právě prožívá něco podobného jako my, hádají se. Jsem si téměř jistá, že taky o držení kurzu, o čem jiném se dá na šlapadle hádat, že. Německý otec chtěl ukončit hádku sebevraždou a vrhnul se na dětskou klouzačku po břiše do mělkého Balatonu. Zasekl se někde uprostřed a jeho žena ho střídavě tlačí a tahá zpátky. Každopádně jejich rodinu to zase stmelilo krásně dohromady. Jdu se taky smočit, tedy radši ne po klouzačce. Když lezu zpátky na šlapadlo, jednou nohou se zaseknu nahoře a druhá mi visí bezvládně dolů. Sakra kde jsou vidět ty hodiny v posilovně, na józe a na plavání, když se nevytáhnu ani na šlapadlo? Zjišťuju hroznou věc, asi jsem se zasekla. Ne asi, ale určitě. Zdenda se chechtá a má blbý poznámky o záchraně velryb, vyjmenovává všechny druhy včetně vorvaňů, běluh, plejtváků, keporkaků a kosatek a náramně se baví. Pak má proslov o tom, že mám být ráda, že není v okolí nikdo z Greenpeace. Myslím, že jsem předčila německého tatínka. Visím tam, nadávám, Zdenda se řehtá a nikdo se netváří, že by mi pomohl. Nakonec se slituje a vyvrhne mě na palubu. Prý udělal něco šlechetného pro místní přírodu. Vzteky sedám za pedály a šlapu zpátky na břeh. Děti a Zdenda vlajou ve vodě za šlapadlem.



Co maďarská gastronomie? Skvělá. Langošům neholduju, ale ochutnala jsem jejich lečo, ryby, rybí polévku Halaszlé . U těch ryb bych se pozastavila. Polévka Halászlé je něco jako gulášovka, ale místo masa je tam kus kapra nebo něčeho podobného. Znáte ten vopruz kdy vožužláváte vánočního kapra a plivete kosti a kůstky? Tak Halázlé je vyšší level. Nevybíráte totiž kosti jenom z toho masa, ale i z polévky, což tento pokrm staví na pomyslnou příčku nejvoserovatějšího jídla. Těsně za ním je smažená bělice, kterou místní restaurace také s oblibou nabízí a vypadá moc lákavě, nicméně si vynásobte kosti v kaprovi tak 100x a máte počet kostí v bělici. Takže když to shrnu, tak to lečo v rámci mého zdravého jídelníčku jistota, kter jsem se držela po celý pobyt. Zdenda ten okusil i méně zdravé části maďarské kuchyně a moc si to pochvaloval. I když segedín se třeba dost odlišoval od našeho, je to vlastně spíš zelí v troše omáčky. U nás je poměr surovin přesně naopak.



Kvůli velkým vedrům jsme bohužel nevychutnali všechny možnosti vyžití, muzea, hrady a že je tam toho požehnaně. Zalézali jsme jen do vody a do jeskyní. Když to shrnu, je to ideální dovolená pro rodiny. Spousta míst na koupání když jsou vedra. Při horším počasí památky a termály, ukázky řemesel, levandulové farmy. Není tam draho a lidi jsou tam fakt milí. Určitě se tam někdy ještě vrátíme.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. července 2017 v 23:48 | Reagovat

No, já nepojedu :-)
My bychom se sežrali už cestou.
A na hádání můžem zůstat doma a vyjde to levněji :-)

2 veruce veruce | Web | 12. července 2017 v 0:51 | Reagovat

Veselé zážitky :-) Do míst, kde je v létě vedro, bych ale nejela ani za nic, to můžu zůstat doma, protože - nu asi jako u Baruschky :-D
Jinak Rujana je přes léto marná, před třema rokama tam byly narvané i kempy. Na Rujanu jedině mimo prázdniny.

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. července 2017 v 10:02 | Reagovat

U Balatonu jsem byla před...ne, nebudu to počítat, je to vysoký číslo... :-)
Na Rujanu jsme taky jezdili, je tam chladno... :-(

4 Helga Helga | Web | 13. července 2017 v 22:08 | Reagovat

[1]: Já si každý rok říkám, jestli to má vůbec cenu na tu dovolenou jezdit, ale mám naštěstí docela špatnou paměť, za rok už si to nepamatuju a vzpomenu si až na místě..

[2]: my jsme právě zvolili Balaton, že tam nebudou taková vedra jako u moře, bylo tam kolem 30 -35, ten následující týden byla teplota už kolem  25, ale to už jsme byli doma a

[3]: jak moc chladno? Kvůli tomu jsme tam právě chtěli, nenávidíme ta horka :-) ale ubytování zamlouvat tak minimálně před Vánoci na to léto :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama