



Já jsem bumerang poslala asi už dál...
Prvorozený nespal doma (Paneláková? Markéta 2?), pak rovnou do práce. Druhorozený mi popřál přes rameno cestou do koupelny...Tak já leda slzy vzteku...
Jinak na něj stále řvu, že do KFC pořád nemůže, že mu žádný jaterní štěp nedám, že ho nechám umřít žlutýho...má stále dietu...
To už je takový kolotoč, matka bude vždycky pošahaná a furt po nás bude něco chtít a i když se nám to nelíbí, budeme v tom pokračovat, tak jako v tom budou pokračovat naše dcery
Tak to je správně, tak to má být. Nejsem jiná, strach o děti dokáže moc
Jó a bulit, to jsem dokázala celkem bravurně, stačilo mně i kouknout na televizi a když zpívaly malé děti, tak to šlo. A jde to pořád ![]()
"Nazdar", coby matka jsem také dostala to nejkrásnější přáníčko od syna. ![]()
[2]: no jo, ty už jsi o několik levelů dál v téhle hře ![]()
No jo, na přáníčka jsem úplně zapomněla. A že jsem se jich v dětství nevyráběla. Dneska jsem od dcery dostala pampelišku, kterou pak syn sežral. Asi ho budu muset víc krmit.
Moc pěkný blog. Vtipné články. Přáníčka mě sice moc nedojímají (ačkoliv jedno schované mám), ale ty obavy to je asi přirozené ![]()
Hoď oko ke mně a uvidíš
/ jsou staré skoro 30let /
Užij si to a plnými doušky.