Moje velká řecká tlustá oslava

2. února 2017 v 21:38 | Helga |  Humoresky
Už podruhé jsme absolvovali jednu dětskou řeckou oslavu narozenin. Řekové to mají prostě jinak, je to taková naše svatba středního formátu, 30 dospělých a zhruba stejně dětí. Pronajatá italská restaurace. Řev jako kráva. Fakt sorry za ten výraz, ale to se nedá prostě popsat, to sem musí zažít. Letos se oproti loňsku účastní i řecká babička a prababička. Usmívám se na prababičku a okamžitě se mi vybaví ten známý film o řecké tlusté svatbě. Babička má typické černé šaty a je typicky svérázná.

V restauraci se mísí další minimálně tři národnosti návštěvníků, jsou to kolegové z práce otce oslavence a jejich děti, pak různí známí. Je to velká divočina, děti hrají mezi stoly střídavě vybíjenou, na honěnou a na schovku. Číšníci jsou tipuji Italové, nebo něco podobného, s klasickými gesty děti vyhánějí (ale jen když se nedíváme) před námi se na ně usmívají a hladí je tou rukou, ve které zrovna nemají deset talířů.

Postupně na stole přibývá jídlo, řecká klasika, tzatziki, gyros.. Po očku sleduju prababičku, která těká přísným řeckým okem po všech pokrmech, kontroluje konzistenci tzatziků, převaluje na jazyku a čekám kdy z ní vypadnou řeči o buketu a tak. Tzatziki prošly kontrolou kvality, tváří se spokojeně. Oblíbila si celkem Kvítka, protože sedí vedle ní, dolévá mu limču a nutí ho hrát si s balónky. Kvítkovi se moc do balónků nechce, ale její přísné řecké obočí udělá mikroskopický pohyb a on poslušně plní veškeré její přání, i když jí vlastně nerozumí. Nechápu, mně třeba rozumí a nic neplní. Snažím se okoukat ten trik s přísným obočím.

Konverzuji s babičkou, no konverzuji, přeřvávám ten řev a hudbu. Babička umí trochu anglicky. Vyprávím jí o tom, jak se nám líbilo na Rhodosu a Lefkadě, a jak je Řecko pro mě fakt nej místo na dovolenou (a to fakt nepodlézám a nekecám, žádná jiná země je ještě nepřebila a ani nepřebije). Probereme situaci s uprchlíkama a už se nese dort.

Následuje zpěv "Happy birthday" nejdřív anglicky, pak česky, řecky a ruská menšina spustí i po jejich a je to komplet. Po deseti minutách lekce divného multilinguálního zpěvu se servíruje dort. Prababička nervózně mlátí vidličkou do fondánu a křičí něco řecky, dort kontrolou kvality neprošel.

Přichází čas na ohňostroj. Děti už se houfují na dvoře před restaurací, bouchají první petardy. Slyším ale hrozné kňučení, v koutu dvora se krčí pes, který se právě posral strachy. Nikdo si ho nevšímá, což mě hrozně překvapuje, to kňučení je srdcervoucí, zastavuju odpalovače a omlouvám se přibíhající majitelce, že si psa nikdo nevšiml. Rychle odvádí psa a odpaluje se dál. A karma je silná věc. Jedna petrada je vadná a neletí do nebe, nýbrž zakrouží nad dětmi a napálí to do blízkého domku. Teď jsme se všichni taky posrali. Jižní národnosti se rychle oklepali a odpalují dál, nás pár středoevropanů si odvoláváme děti a couváme do bezpečné vzdálenosti, s jednou maminkou se vzájemně přistihneme jak mumláme, kdy už tohle skončí. Děti samozřejmě nadšené, těm je to jedno, kdyby jim rachejtle ustřelila hlavu, budou se z toho radovat.

Oslava je u konce, hosté odjíždějí, ještě koutkem oka pohlédnu na černou skvrnu od rachejtle na blízkém domku a druhou černou skvrnu prababičku, která nese ještě Kvítkovi k autu pár balónků, které on sice nechce, ale s úsměvem si je bere. Tak zase za rok. Tedy pokud hostitelé nenajdou tenhle článek a nehodí si ho do překladače. Ale jinak je to moc hezká oslava, na kterou celý rok vzpomínáme. To už asi nezachráním.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 2. února 2017 v 22:37 | Reagovat

No upřímně, kdo z nás takovou oslavu zažil..?! :) Ti závidíme...ale mě by asi křísili.

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. února 2017 v 23:00 | Reagovat

Přísný obočí Ti bude na prd :-)
I kdybys byla pětimetrová, bylo by to houby platný...
Kruci a vnukla jsi mi námět na článek :-)
A s tou rachejtlí...
nezapomenu na jednu zdejší, romskou...
Vydala si to směrem k nám, zaparkovala se pod autem a já jen čekala, kdy to auto vysklí okna v druhém patře...
A nic :-)

3 duchodkaevkal duchodkaevkal | 2. února 2017 v 23:17 | Reagovat

Ležím v posteli s připravenou knížkou a ještě mrknu na blog. Narazila jsem na Tvůj poslední článek a je to jasné,dneska mám o čtení postaráno. Čtu, směju se a už vím, že se budu vracet a ráda ☺

4 Niké Niké | E-mail | Web | 3. února 2017 v 11:16 | Reagovat

Tak tam musí být opravdu veselo! :D

5 Marie Marie | 4. února 2017 v 12:44 | Reagovat

Taková správná rodinná oslavička,a ten článek mě dostal.

6 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 6. února 2017 v 21:17 | Reagovat

Moje rec! Recko nejlepsi destinace! Vsechny ostrovy bych chtela navstivit. Uz si jdu kupovat veci na tzatziky :)

7 beallara beallara | Web | 9. února 2017 v 18:17 | Reagovat

Tenhle hard core je vzpomínka na celý život a mě daleko více blízká než mdlá, sterilní zábava a děti na to nezapomenou, konec konců ani dospělí a za rok se těším na další povídání...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama